ČAJ - SBÍRKA KRABIČEK - PEČIVO

ČAJ

- nepřehlédněte: sbírka - obrázky krabiček úplně dole na stránce 

Čaj.

Čaj co nápoj teplý u nás zdomácněl a ze mnohých měšťanských rodin vytlačil i obvyklou a oblíbenou kávu, bez které ještě před krátkým časem nemohla se mysliti snídaně.

Nyní se snídá čaj, svačí, i po večeři pije. Při společnostech podává se skorem výhradně čaj a méně káva, takže už nelze téměř mluviti o kávových visitách, o nichž se druhdy pronášívalo tolik vtipů a jež posměváčkům zavdávaly příležitost k výsměchu i k rozmarným anekdotám.

Při nákupu čaje hospodyňka i při nejlepší vůli a dostatečné znalosti zboží přece jen více méně odkázána jest na správnost a poctivost dodavatele.

Čajem nazýváme mladé, sušené lístky čajovníku Thea chinensis, kterýžto keř roste divoce v Číně, ale kulturou sušlechtěn, přenesl se i dále do Japanu, na Koreu, Ceylon, Javu i do jiných končin asijských.

Kulturou docílilo se, že čítá čajovník tři druhy keřů, které se rozeznávají názvy: Thea viridis, zelený keř, Thea bohea, hnědý keř a Thea stricha, přímý keř.

Čajové lístky klidí se třikráte do roka, a sice teprve třetím rokem po zasazení keře. Po sedmi letech keř oslábne a nahrazuje se mladým.

První sklizeň odbývá se v polovině dubna. Tu sbírají se mladé, listové pupeny, právě se rozvíjející. Tento první čaj jest nejlepší, nejjemnější a nejcennější. K nám však v obchod nepřichází, nebo se ve vlastech spotřebuje.

Druhá sklizeň je v květnu a v červnu. To jest největší a také nejvydatnější žeň.

Třetí sklizeň následuje v srpnu, nebo později a to v době, kdy na keřích nové lístky pučí.

V obchodě známe dva hlavní druhy čaje, které se rozeznávají názvy barev jejich lístků. Tak se nám nabízí ke koupi: černý čaj a zelený čaj.

Barvitost čaje vzniká sušením rozdílným. Nejsou to tudíž snad dva druhy keřů, ale pouze dva způsoby sušení lístků. Můžeme totiž z jednoho a téhož keře míti i černý, i zelený čaj.

Sušení zeleného čaje jest jednodušší a rychlejší. Lístky, čerstvě otrhané, rozloží se na lísky bambusové a nechají se na vzduchu asi dvě hodiny nejprvé zavadnouti a po té teprve se suší na rozpálených plechách, čili pánvích za stálého natřásání pánvemi, nebo i obracení. Žárem se vlhkost z lístků vypařuje, což se ohlašuje vystupující z nich parou a praskotem. Dosud zavlhlé lístky vysypou se na stoly a ručním válením se stáčejí do svitků. Pak se zase vsypou na plechy, a suší se stejnoměrně na menším žáru, načež se opět na stolech rukama svinují.

Lístky zbarví se šedozeleně a ztvrdnou. Usušené lístky se dají na síta a prosívají, aby nečistota a drobty vypadaly a po té se třídí. Jasnější nebo tmavší zeleně docilují opětným sušením a stupněm žáru.

Aby měly lístky jemnějších druhů žádoucí modře zelenavou barvu, zahřívají se vícekráte. Též se lístky přibarvují buď berlínskou modří, neb indigem, sádrou i žlutým barvivem rostlinným.

Sušení černého čaje jest mnohem obšírnější a pracnější. Nejprve se lístky na vzduchu po 12 hodin nejméně nechají zavadnouti, načež se jimi natřásá a rukama se mačkají, aby změkly a zvadly. Po té se zavlhlé nasypou na hromady a nechají kvasiti několik hodin, načež se rukama propracují, sbalí, svinou a zase rozvolní a na vzduchu za stálého obracení dosuší. Posléze se ještě vsypou na železné pánve a praží se, při čemž se stále natřásají. Opět se sbalují, zahřívají a zase sbalují, až posléze se vsypou na síta a nechají na žáru zčernati. Prosívají se a balí do košů.

Tím, že černý čaj vícekráte podroben jest sušení a vypařování na žáru, ztrácí po většině jedovatou látku v něm obsaženou.

Čajovník jest rostlina jedovatá. Kvete krásně, jeho bílé, kameliím podobné květy líbeznou vůni šíří, ale jako mnohé nádherné a vonné květiny, skrývá v sobě otravné látky.

Proto také zelený čaj, ze kterého se úplně nevypařily látky škodné, více rozčiluje než černý. Není z té příčiny u nás tak oblíben, jako černý, pro jeho dráždivou sílu, kterou působí nepříjemně.

Hospodyně kupujž raději vždy černý čaj, který nám, v našem ponebí více svědčí. Černý čaj úpravou svou nejenom, že ztrácí zdraví škodlivé součástky, ale nabývá jí též onu zvláštní aromatickou chuť, pro kterou pití čaje se tak rozšířilo.

Čerstvě otrhané lístky čajovníku nemají té líbezné chuti, která nám tak lahodí. Teprve pražením a při černém čaji kvašením, nabývají vonné, lahodné chuti.

Je to tak jako při syrové, čili zelené kávě, která také teprve pražením vyvinuje ony vonné, prchavé oleje, které ji činí příjemnou v chuti.

Kupující hospodyňce stižuje se nákup čaje velice tím, že jednotlivých druhů nesnadno lze rozeznati, jako při kávě; ale přece má každý druh jisté karakteristické své známky, kterých musí znát, aby špatné zboží neplatila draze.

Porušování čaje a ještě více šizení v tomto zboží jest velice snadné a rozšířené. Hospodyně si koupí čaj v krásném obalu, pečlivě ukrytém, za drahý, vzácný druh; ale jakmile jej spaří, rozpozná hned, co si koupila.

Hlavní pokyny a rady pro nákup čaje shrnují se asi v toto:

1. Nekupujme nikdy čaje neobyčejně laciného, anebo takového, který se nám nabízí jako výminečně dobrá a nahodilá koupě. Zde platí pořekadlo: „Láce za láci, peníze darmo.“ Hospodyně se při tom vždy více méně šetrnosti poškodí.

2. Nekupujme z ohledů zdravotních zelený čaj, který zdraví škodí a dráždí nervy i mozek.

Čaj se již ve vlastech uměle barví a dodává se mu i přísadami libovůně, které sprostší druhy nemají. Přimíchávají se k lístkům lupeny vonných květů, zejména jasmínu a kamelií.

Čaj vyváží se z vlastí svých po moři. Jenom nejmenší část přijde do obchodů po souši, přes Rusko.

Cesta po moři nesvědčí čaji. Pozbýváť vzduchem mořským mnoho své libovůně a chuti; proto také jest vždy čaj, po zemi importovaný, dražší a lepší. Čaj, vývozem po zemi k nám dopravený, jmenuje se: karavanský.

Je více než 150 druhů čaje, z nichž nejznámější a v obchodech rozšířené popíšu.

Druhy černého čaje.

1. Pecco. Ze všech čajových druhů jest nejjemnější, nejdražší, nejvzácnější a nejvonnější černý čaj, označovaný názvem Pecco. Připravuje se z pupenů polorozvitých listů, které na jaře se sklízejí.

K nám vyvážejí se a v obchodech prodávají čtyry druhy černého čaje Pecco. Nejlepší druh jest stříbřitě černý. Svinuté lístky totiž mají bělavé špičky a jsou lehkým, bílým, prachem, jako nádechem pokryty, kterému se říká „květ“. Proto se také označuje názvem „čaj květový“.

Z těch čtyř druhů Pecco nazývá se nejlepší „Wui“. Pravý Pecco voní příjemně jako fialky. Voní-li příliš silně, nebo nasládle, jest však porušun; totiž, bývají k němu přimíseny květy líbezně vonného olivového, v Číně rostoucího stromu.

Pecco bývá promísen též s černým, méně cenným čajem, zvaným Congo.

Odvar pravého čaje Pecco musí mít krásnou zlatověžlutou barvu, jemnou chuť a líbeznou vůni. Potřebuje delší čas k napáření, než druhy méně cenné.

Arci hospodyně, byť i sebe více zkoumala nabízený jí čaj Pecco, a hledala takový, který má nejvíce tak zvaných „květů“, přece úplně čistého nekoupí. Přijdeť k nám už do obchodů porušený a smíchaný s Congo.

2. Souchong. Tento druh černého čaje jest hned po Pecco nejlepší. Mnozí dávají Souchongu přednost před Pecco, že má jemnější chuť a příjemně voní.

Směs Pecca a Souchongu dává odvar výtečný.

Souchong má široké, dlouhé, silné, ale stejnoměrně svinuté lístky, zahnědlé, ale nemá „květů“. Tím se líší a rozeznává od Pecca.

Odvar jeho má zelenavěžlutou barvu, příjemnou vůni a poněkud nasládlou chuť.

3. Congo. Méně ušlechtilý druh z vyrostlých listů druhé i třetí sklizně. Jeho listy jsou střední velikosti, tenké, krátké, větší i menší, málo svinuté, nebo i rozvinuté; barva jeho jest černohnědá. Bývá často porušen se stopkami lístků.

Odvar z něho je tmavší než z Pecco, ale voní příjemně. Je tříslovinou bohatý a tím mnohým se zdá, že je silnější.

4. Bohea. Listy prostřední velikosti, zelenavě hnědé, málo svinuté, které při napáření rychle vydávají odvar tmavožlutý, dosti příjemné, ale slabé chuti.

Není-li pravý, jelikož se za bohea prodává směs různých hnědých, černých i zazelenalých lístků, mezi nimiž je mnoho prachu a stopek, jest odvar této směsi začervenalý, zůstavuje na dně černou usazeninu a má chuť začouzenou kouřem.

5. Pouchong. Střední to druh černého čaje. Má široké, dlouhé listy, silně stáčené, stopkami a větévkami promíchané, ale příjemně voní a jemně, nasládle chutná. Odvar z něho je bledězelený.

Druhy zeleného čaje.

1. Císařský čaj. Imperial. Též zvaný květový. Jest to nejvzácnější druh zeleného čaje, který však zřídka kdy k nám do prodeje přichází, ba lze říci, že vůbec nikdy se nevyváží. Spotřeba jeho totiž vyrovná se ve vlasti úplně sklizni a zůstává v Číně pro císařský dvůr a nejvyšší úřednictvo.

Pravý císařský čaj jest výběr nejmladších lístků, často jen pupenců první sklizně.

Pravý Imperial má lístky jasně zelené, dokonale svinuté, ale nestáčené. Vůně je silné a příjemné. Odvar světlý.

U nás, prodává-li se čaj císařský, je to dojista druh názvem Haysan známý, porušený listím hložiny a květy vonné olivy.

2. Haysan. Nejvíce k nám do Evropy se vyváží z vlasti čaj Haysan.

Čaj haysan vyskytuje se v obchodech ve více sortách. Nejlepší jest haysan mladý (young-haysan).

Tento druh má malé, něžné, rozvinuté, zkadeřené lístky první sklizně, jejichž barva zahrává žlutozeleně. Voní silně, ale příjemně, jako fialky, a vonný jeho odvar jest žlutý.

3. Haysan obyčejný jest ušlechtilý druh zeleného čaje, který se v Evropě nejvíce prodává; bývá pevně stáčen, má barvu lístků zelenavěmodrou, až stříbrolesklou.

Vůně jeho připomíná vůni sena. Odvar jeho, po delším napáření, jest žlutavý, vonný. Je těžký a snadno se drtí.

4. Haysan-skin jest nejobyčejnější zelený čaj, jenž v obchodech se prodává. Jest hnědožlutý, málo točený, často promísený se semenem čajovníku.

Odvar žlutohnědý, poněkud kalný a má příchuť železitou.

5. Soulong. Má lehce stáčené, jasnězelené lístky, líbeznou vůni a chuť.

Zelený čaj soulong jest nejlepší, z Ruska k nám dovážený, ale také bývá u nás zřídka kdy pravý a pak velice drahý.

6. Tonkay. Podobá se haysanu. Má zelenavě modrou barvu, špatně stáčené, silně páchnoucí lístky. Odvar jeho jest tmavožlutý, chuť ostrá.

7. Gunpowder. Střelný prach. Jest to drobnolistá sklizeň haysanu. Stáčí se v malé, silně dohromady stlačené kuličky v podobě hrubého střelného prachu, černězelené barvy. Odvar je jasný, příjemně voní i chutná.

8. Singlo. Nejsprostší to všech zelených druhů čajů. Má velké, zelené, se žlutými promísené, špatně stáčené listy třetí sklizně. Čím více žlutých listů v něm je obsaženo, tím špatnější druh. Odvar jeho je trpký.

Nejsprostší druhy zeleného čaje nejvíce se v Evropě prodávají.

Zcela obyčejné, sprosté druhy čaje smíchávají se z odpadků svadlých a zkažených lístků, a malých větviček.

Jeden druh, zvaný cihlový, u nás není znám a nejvíce prý jej upotřebuje ruský lid nižší třídy.

Lístky různé jakosti, ale nejsprostší, smíchají se s krví ovčí nebo z hovězího dobytka a tato kaše se vtiská do forem.

9. Caper-Tea. Jsou to odpadky a drobty jemných, vzácných druhů čaje, které též názvem „drobty čajové“ se prodávají. Též se označují vonný čaj.

10. Lie-Tea. Čínská lie, nebo Lžíčaj zvaný, padělaný to drobtový čaj. Jsou-li v tom vůbec čajové lístky, bývá pochybné. Je to míšenina špatných odpadků, smetí z čajových beden, s drobty při prosívání spadlými, rýžovým škrobem, nebo i gumou slepené.

Porušování čaje.

Že se čaj porušuje, je známo a se zřením na dosti drahou cenu čaje i pochopitelno.

Hospodyně i při největší opatrnosti se nevyvaruje nákupu porušeného čaje, jelikož už z Číny se porušený do Evropy přiváží. Po té stále se pokračuje v porušování a čím déle to trvá, než dojde do obchodů k nám, tím více v něm přimíšeno jiných hmot.

Číňané se tomu výborně naučili. I vůně, i tvar, i barva se porušením docílí, což velice klame hospodyni při nákupu, a lze říci, že my, Evropané, zřídka kdy můžeme říci, že jsme pili pravý neporušený čaj bez přísad.

Číňané čaj k vývozu promíchávají vonnými květy a lístky tamních rostlin. Známo, že oblíbenou vůni vzácných druhů nahražují: květy kamelií, růží, jasmínu, olivy, pomerančů, fialek a jiných vonných keřů.

Též se přimisují k čaji listy obyčejných keřů, jako: vrby, jilmy, topolů, buků, slovem všech takových, které obsahují tříslovinu.

Barvitost, čajovým lístkům vlastní, též uměle vyvozují barvením, a sice indigem nebo berlínskou modří.

Nejhorší porušování čaje však se děje v Evropě, jelikož se k tomu používá i látek zdraví nebezpečných, ba i otravných.

Veškeré druhy porušování čaje nesnadno lze hospodyni rozpoznatí při nákupu. Chce-li doma vyzkoušeti čaj, je-li pravý a neporušený, nechť nechá čerstvě napařenou tekutinu v koflíku stát a vychladnout. Utvoří-li se na ní, na povrchu, jemný škraloup, který v duhových barvách hraje, jest čaj neporušen.

Doporučuje se, aby hospodyně, než si větší část čaje koupí, dříve na zkoušku jen méně koupila.

V prvé řadě omezuje se výzkum pečlivých hospodyněk na to, aby se přesvědčily, je-li nápoj chutný.

Mimo to má však prohlížeti, je-li čaj čistý. Vysype část koupenou na bílý psací papír a přebírá jej. Nalézají-li se v něm snitky, kamínky, péřička, prach a tak podobná nečistota, není vhodný ke koupi.

Po té zvlhčí trochu čaje vodou a rozetírá jej prsty na bílém papíře; zbydou-li na něm zelenavé, zamodralé nebo načervenalé skvrny, jest čaj uměle zbarven. Čím silnější zbarvení, tím opatrnější budiž hospodyňka, nebo naskytají se i pochyby o pravosti a dobré jakosti čaje.

Též možno zkoušeti jakost čaje takto: namočíme částku čaje na několik hodin do studené vody; zbarví-li se voda, když jí zamícháme, jest čaj uměle zbarven.

Takového čaje nekupujmež.

Spaříme-li čaj za nápoj, pozorujme, není-li odvar začernale zbarven. Je-li, pak jest zdraví nebezpečný, jelikož jest barven kovy.

Přimísené listy poznáme, když ve vodě namočené lístky čajové prohlédneme a některý rozvineme. Listy čajovníku mají docela jiný tvar. Jsou-li mezi nimi listy velké, široké, tmavozelené, kulaté, zoubkované, jsou přimísené a mohou to být úlomky nebo listy platanů, olší, jilmů, růží, vrbatek, hlošiny, borůvek i jahod, kamýky lékařské a p.

Každý čajový lístek obsahuje thëin. Rozhřejeme-li čajový lístek na plotně, až zhnědne, musejí se ukázati na nich dlouhé, bílé, lesklé krystaly. To jest thëin, kterého nepravé listy nemají.

Cizé, přimísené listy líší se nápadně od široce kopinatých ozubených listů čajovníku.

Též se prodává čaj již jednou spařený, který se lacino skoupí a upraví.

Odvařený čaj na novo se suší, barví, uměle sbálí a vonnými květy promíchává. Odvar je pak arci slabý.

Prodává se též čaj napodobený.

Tak připravuje se čaj paraguayský, zvaný též maté, z lístků a větviček cesminy. Vývoz maté do Evropy se vzmáhá i doporučuje. Pěstuje se v Argentině, Paraguayi a vůbec v Jižní Americe.

Též známou napodobeninou jest tak zvaný čaj ruský a český. Prvější jest z lístků borůvek, druhý z kamýky lékařské.

To se však pozná snadno.

(Časopis Lada, 1904, redaktorka Věnceslava Lužická, autor článku neuveden)

Malované plechové krabičky na čaj

Sbírka Elišky V. - plechové krabičky na sypaný čaj

Některé z krabiček, které Vám zde představuji, byly původně moje. Já jsem se však domluvila s nadšenou sběratelkou E.V., že jí svoji sbírku věnuji, když mi svoje krabičky nafotí, abych je mohla vystavit na webu společně. To se podařilo, já mám doma víc místa, Eliška má víc krabiček, a Vy máte možnost prohlédnout si víc obrázků :-)

Čaj - stránky o čaji

Čaj - spolek milců čaje

Čaj - příběh čaje 

Tea Earth - stránky o čaji

Staré tisky

Knihy 

Aviváž- česká ekologická kosmetika a drogerie - neobyčejně široký výběr výrobků na praní, mytí nádobí, úklid, mytí auta a další účely. Originální tělová kosmetika.